http://dublenka.rajce.idnes.cz/Lisboa_25.-28.3.2009/
Cesta byla zpočátku trochu trnitá, hlavně když jsme zjistily, že fikaní Madriďané vymysleli, že v noci se na letiště jezdit nebude. S tím jsme moc nepočítaly, ale neva, za hoďku jsme pobalily své tři čtyři švestky a hurá posledním spojem na letiště, kde jsme strávily klikáním v kavárně krásných pět nočních hodin:)
První den byl pohodičkový, užívaly jsme si krásný byteček ve staré lisabonské čtvrti Belém (foto hore), vyrazily zkouknout okolí a koupit Portské samozřejmě!! A to jsme večer v kruhu přátel – a téměř rodinném – vypili, někteří odvážlivci ještě vyrazili do ulic.
Další den jsme šly dýchat atmosféru pod super a tak trochu okopírovaný most a na naprosto romantický hrad:)) a do centra a Lisabon jsme pasovaly na „to je ňákej Dubrovník, ne?“ a u obou se zařadil na přední příčky žebříku krásných měst.
Tímto ovšem výživný den nekončil, do rukou se nám dostaly VIP pozvánky na oslavu 25. výročí jednoho klubu, jóó a jak nám se něco takového dostane do ruky… Zn.: společenské oblečení a celý večer drinky for free. Jo! Tak teď ať pracuje představivost a posouváme se rovnou k sedmé hodině ranní, nacházíme se na ulici, za námi se ozývá zvuk zavírajících se dveří klubu, dámy maj odumřelé nohy z podpatků, ztracenou naušnici a mašličku, páni.. nevím, ale asi ležérně rozepnuté sako:)
Doma toastíky, Nirvana a gramec, zas pobalit švestky a co lepšího nás mohlo napadnout než vyrazit směr přístav-pláž-oceán-dálka--. Po cestě noblesně narazit čelem čelně do skla, čímž bych se normálně nechlubila, ale.. představte si to!! Taková psina a boule!:) U trajektu nevěděli, či jsme výtržníci nebo blázni, ale Na Druhou Stranu jsme dorazili, pak to Mara vzal rovnou okružní jízdou domů (a to jsem musela prásknout!) a my se dokodrcali teda k tý vodě, nó. Nikdo tam nebyl, pač jižani mají v tuto dobu půlnoc a pak ještě jsme šli udělat radost paní do kavárny a dali si kafe Kafe – pořádné – a palačinky, u toho trošku klimbali ale dobrý. A další skvělý nápad dne – šlofík na pláži přes poledne – přesně 11-13 h, značka ideál. Jak sou starý, tak jsou blbí… Nicméně Pája jako správná chica rubia to zatáhla a šla do stínu, no my s Lukym byli ti blbí. Ha, ale on se spálil jako lobster a já ne:)) Každopádne.. asi to bolelo.
Odpoledne jsme vyrazili obdivně vzdychnout nad Sizou a Calatrávou a celkově EXPO, beton se tam vznáší jako nic, fontány si dělají vlny jak se jim zlíbí a most tam mají tak dlouhý, že vede určitě až do paralely. Náš slavný pobyt byl zakončen luxus ní žraničkou všeho možného, především pocházejícího z moře – krabíček, krevetky, nožky většího krabíčka, pravá krabí pomazánka podávaná v krabíčkovi.. S kladívkem v ruce si člo věk připadal jako ve scéně s hostinou z Jedna ruka netleská. K tomu zelené šumivé víno – mňamózní, monstrózní – a plkání do pozdních hodin. Ráno rychle vstát, zase ty švestky, nechat si ujet autobus a nezmeškat letadlo. Poslední zúčtování mluví za své – kopa ó zážitků, poměr spánku a bdění, poměr vody a alkoholu. Kvalitní výlet!!
Žádné komentáře:
Okomentovat