LISABON - LISBOA - MUITO BEM!!

Aneb jak jsme vyrazily 25.-28.3. na návštěvu za našimi jižanskými sousedy do Portugalska, a to rovnou do hlavního města Lisabonu. Řeč je o Marovi, Lukym a Leni. A ničivé množství fotek na:
http://dublenka.rajce.idnes.cz/Lisboa_25.-28.3.2009/

Cesta byla zpočátku trochu trnitá, hlavně když jsme zjistily, že fikaní Madriďané vymysleli, že v noci se na letiště jezdit nebude. S tím jsme moc nepočítaly, ale neva, za hoďku jsme pobalily své tři čtyři švestky a hurá posledním spojem na letiště, kde jsme strávily klikáním v kavárně krásných pět nočních hodin:)

První den byl pohodičkový, užívaly jsme si krásný byteček ve staré lisabonské čtvrti Belém (foto hore), vyrazily zkouknout okolí a koupit Portské samozřejmě!! A to jsme večer v kruhu přátel – a téměř rodinném – vypili, někteří odvážlivci ještě vyrazili do ulic.

Další den jsme šly dýchat atmosféru pod super a tak trochu okopírovaný most a na naprosto romantický hrad:)) a do centra a Lisabon jsme pasovaly na „to je ňákej Dubrovník, ne?“ a u obou se zařadil na přední příčky žebříku krásných měst.

Tímto ovšem výživný den nekončil, do rukou se nám dostaly VIP pozvánky na oslavu 25. výročí jednoho klubu, jóó a jak nám se něco takového dostane do ruky… Zn.: společenské oblečení a celý večer drinky for free. Jo! Tak teď ať pracuje představivost a posouváme se rovnou k sedmé hodině ranní, nacházíme se na ulici, za námi se ozývá zvuk zavírajících se dveří klubu, dámy maj odumřelé nohy z podpatků, ztracenou naušnici a mašličku, páni.. nevím, ale asi ležérně rozepnuté sako:)

Doma toastíky, Nirvana a gramec, zas pobalit švestky a co lepšího nás mohlo napadnout než vyrazit směr přístav-pláž-oceán-dálka--. Po cestě noblesně narazit čelem čelně do skla, čímž bych se normálně nechlubila, ale.. představte si to!! Taková psina a boule!:) U trajektu nevěděli, či jsme výtržníci nebo blázni, ale Na Druhou Stranu jsme dorazili, pak to Mara vzal rovnou okružní jízdou domů (a to jsem musela prásknout!) a my se dokodrcali teda k tý vodě, nó. Nikdo tam nebyl, pač jižani mají v tuto dobu půlnoc a pak ještě jsme šli udělat radost paní do kavárny a dali si kafe Kafe – pořádné – a palačinky, u toho trošku klimbali ale dobrý. A další skvělý nápad dne – šlofík na pláži přes poledne – přesně 11-13 h, značka ideál. Jak sou starý, tak jsou blbí… Nicméně Pája jako správná chica rubia to zatáhla a šla do stínu, no my s Lukym byli ti blbí. Ha, ale on se spálil jako lobster a já ne:)) Každopádne.. asi to bolelo.










Odpoledne jsme vyrazili obdivně vzdychnout nad Sizou a Calatrávou a celkově EXPO, beton se tam vznáší jako nic, fontány si dělají vlny jak se jim zlíbí a most tam mají tak dlouhý, že vede určitě až do paralely. Náš slavný pobyt byl zakončen luxus ní žraničkou všeho možného, především pocházejícího z moře – krabíček, krevetky, nožky většího krabíčka, pravá krabí pomazánka podávaná v krabíčkovi.. S kladívkem v ruce si člo věk připadal jako ve scéně s hostinou z Jedna ruka netleská. K tomu zelené šumivé víno – mňamózní, monstrózní – a plkání do pozdních hodin. Ráno rychle vstát, zase ty švestky, nechat si ujet autobus a nezmeškat letadlo. Poslední zúčtování mluví za své – kopa ó zážitků, poměr spánku a bdění, poměr vody a alkoholu. Kvalitní výlet!!

VALENCIA - LAS FALLAS

Žánr: pohádka + drama + komedie + tragédie + akce

Protože ve čtvrtek 19.3. na Pepka byl velký svátek, volno, fiesta, čekal nás den volna. V pátek sic máme vyučování, ale profesorka se minulý týden zeptala studentů, jestli mají v plánu přijít, když den předtím není škola, no a studentíci jí na rovinu řekli, že ne. Takže milá profesorka řekla, že to necháme být a hodina tedy nebude. No tak to tady chodí… asi už taky měla v plánu chatu a prodloužený víkend:) Takže jsme se na poslední chvíli rozhodly, že vyrazíme na něco naprosto tradičního, a to do Valencie na Las Fallas (http://www.spanelsko.info/fallas.htm).
Původní vyhrocený plán, že se ještě přidáme k asi milionu dalších erasmáků organizovaně jedoucích autobusem nakonec byl změněn na pohodlnějsí a očekávaně rychlejší cestu autíčkem. Jakožto řidič – francouzský kamarád Rafa, posádka – tvořící takový malý Rafův harém – Leňa, Pája, Pauliina, Monika.

Poté co jsme vyrazili obtěžkáni tak důležitými věcmi jako polštář, tři paruky, klobouk, asi sto jablek a baget (to vše plus my v mini autíčku Peugeot 106 prosím pěkně), sladce nevědomí a za notného jamování, zpívání a kravin, míjející pouště, savany, jezero, přehradu, hory, lesy jsme vesele dojeli až k jakési řiti Villargordo de Cabriel, každopádně asi 100km od Valencie. Dojeli jakože dojeli. Následoval notný zápach od převodovky, notné španělskofrancouzské nadávky a notný běh s výstražným trojúhelníkem:))
























Po asi třech hodinách, po telefonátu s dokonale dutohlavou paní na 112, po tom, kdy nás stihlo navštívit asi sedm členů různých španělských policejních a pomocných sborů (moc ostří hoši a někteří svolní jít i na kafe:)), po zamávání 106ce na korbě odtahovky, po několika telefonátech s dutohlavem taxikářem a po půlhodinovém čekání na dalšího taxikáře (prostě španělsko) jsme opravdu mohli pokračovat v cestě. Nekonečně štědrá fr. pojišťovna nás totiž pozvala na jízdu asi 100km taxikem až pěkně do VLC (asi jeden z nejdražších darů, jaký jsem kdy dostala;)) Jako král a princezny jsme projížděli městem k určené adrese… z důvodu oslav byla snad půlka ulic uzavřená, ovšem my jakožto „servicio público? no problema“ jsme si to pěkně razili. A tak takové štěstí v neštěstí.

Večer jsme vyrazili do ulic, byla to akce naprosto šílená a tak nějak se mi zdálo, že to spočívá v chození v davu někam neurčito kam (nejspíš v kruzích) a hodně u toho házet petardy:) Kolem půlnoci začal hlavní program – pálení Fallas, všude bylo neuvěřitelně lidí, nešlo toho moc vidět, jen cítit žár ohně a sílu všeobecného nadšení. Po všech dobrodružstvích toho dne, utahaní jako koťata a mírně ovíněni, jsme se and ránem dostali do vytoužené postele. Další den za notného a mocného notování „Vamos a la playa, o ouo o….“ jsme šli koupit lístky na bus v jednu v noci a hurá hurá, rychle na pláž. Tam proběhly nějaké ty pranice, stojky, dání si dvacet, piknik, další dání si dvacet a pak v neposlední řadě omáchání nohou (jistí z nás byli nedobrovolně omácháni o něco víc, ehh).



























Obalení pískem až za ušima (páč v Alcale holt pláž není, tak abychom měli nějakou tu vzpomínku;)) jsme ještě šli mrknout na přístav. Doma pak většina vyměkla a smyla písek zpoza uší, dostali jsme výbornou večeři (pravá pasta made by italians a bezchybný dezert made by czech) a už nás čekal jenom mírně vystresovaný sprintík na bus. V sobotu v sedm ráno v Alcale jako na koni (na tom by to možná bylo i rychlejší). Šéfik Rafa má prázdniny ve valencii do úterý, kdy má být jeho kára zase fit. Zatím ani nemá ponětí kde je ustájena. A tak uvidíme, kdy ho uvidíme, poněvadž ve španělsku úterý…. nemusí vždy znamenat úterý:))))

ZPRAVODAJSTVÍ ZE ŠPANĚLSKÉ FA

„NENÍ FA JAKO FA“

Dovolujeme si všem slavnostně oznámit, že jste se již statečně matrikulovaly (tedy konečně si vytvořily vlastní rozvrh a ten odevzdaly k podpisu a orazítkování od vyšších autorit) nicméně to tu ještě neznamená, že máme vyhráno. Co když jim do toho přijde siesta, nedej bože nějaká velká FIESTA. To bysme byly nahraný a naše holky na studijním by nám to pěkně spočítaly. Tak se modlete všici s námi.

Ve škole je velký shon, kam se podívate všichni poctivě předstírají, že mají vela práce a jsou pilní jako včelky. Ale nenechme se zmásti… naše bystrá očka již zjistila jak to doopravdy je a co se za tímto divadýlkem skrývá. Tedy alespoň prozatím…TŘEBA SE TO JEŠTĚ ROZJEDE A MY BUDEM JEN MRKAT NA DRÁT. Zatím jsme si připravily již tři prezentace…s trochou brněnského vtipu…nicméně…nám nebylo dopřáno ukázat jim jak to tedy u nás na té Moravě chodí…ukázalo se, že archi španěláci nejspíš nemají smysl pro takovýto druh humoru, takže jsme je naštěstí ani nijak nemusely pohoršovat. Další prezentaci, co si Lenička pečlivě připravila v teamu-neteamu se svou přidělenou španělkou (Death Malicií) statečně a excelentně sama samotinká předvedla před celou aulou a to dokonce plynulou španělštinou. Protože POZOOOR již jsme totiž obě obdržely „EL DIPLOMA“ del curso espaňol !!! Od té slavnostní chvíle chodíme po ulicích Alcaly a máváme s ním do všech stran. Co se týče dalších prezentací, všechny přišly vniveč. Ale my se nedáme…my si vyčkáme na náš den D a vybalíme to na ně. Pokud tedy tento den přijde dříve, než mi nadobro odejdem.

Ano věřte nevěřte už tomu bude měsíc, co tu statečně bojujem. Máme se stále krásně, to by zas nešlo si stále jen ztěžovat. Myslím že největším oříškem pro nás bude zvyknout si na jejich mentalitu a přizpůsobit se, pak to půjde jak po másle:) Mezitím, co se vám všem doma zajisté honí v hlavě spoustu nápadů do ateliérů, které celý upocení skicujete do bločků a hážete na pauzáky.. (mimochodem španělský pauzák, to je spíše jako pečící papír na zabalení řádně mastné bagety ke svačině)…my už měsíc nasáváme informace o „velmi podstatných“ věcech, které nám přiblíží naše téma ateliérového projektu. Chtějí nás tímto pomalým, ale jistým plánem práce vyburcovat a navnadit k práci. Juj… jsme zvědavy jestli to pak budem vůbec stíhat…nooo to se vše uvidí…….

Ještě vám nastíníme, co jsme si tu tedy nakonec vybraly za předměty…s chicas churas de La Republica Checa budou mít tu čest spolupracovat páni profesoři z „Medio ambiente-inovaciones tecnicas, Composicion, Cine y musica (spíše fotka), Taller de documentales de arquitectura (to budem ve skupině natáčet filmeček), no a již zmíněný AŤAS- a lá río Manzanares en el Madrid.

Takžeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee školy bylo dost…….dáme si od ní siestu a časem povyprávíme něco málo o našich tazích do velkoměsta a lá MADRIDU……….

Hula hop!

Dostaly jsme diplom potvrzující, že umíme španělsky (LOL), našly jsme bar, kde mají velké a poměrně dobré pivo A S PĚNOU!!, koupily jsme si peřinku na spaní a udělaly si český puding. No, rodiče jistě odpustí, ale... už je to skoro jako doma:))

ÚVODNÍ SLOVO

Hola dohola.

A teď už vážně. Ve svém zničujícně nabitém programu (denním i nočním) jsme si udělaly čas, ne ovšem mnoho času, na blogíček. Vězte, že jsme živy a zdrávy doletěly, dojely, usedly, usedavě zaplakaly a pak se začaly docela radovat a najedly se. Bydlíme v poměrně malebném bytečku, akorát bez peřinky a bez možnosti nalepit si něco na zeď, třeba žvejku. Ještě tu s námi je chica francesa, také poměrně chura.

Do školičky chodíme od 22. října, ovšem néni to tak, že bychom měly aktovky na vozejku s kolečkama, tažené maminkou (maminku tu s sebou ani jedna nemáme…). Normálně si to taháme samy a máme to asi 10min do archidoupěte (rychlou chůzí, kterou jsme nuceny používat s železnou pravidelnistí, eh).

A taky trochu té historie, aby tedy každý věděl, že ta naše škola nejni žádná sračka:)) „Alcalá de Henares je první plánované univerzitní město na světě. Bylo založeno kardinálem Jiménezem de Cisneros začátkem 16. století. Město je známo svou univerzitou a jako rodiště spisovatele Miguela de Cervantese. Alcalá je centrem vzdělání, turismu, obchodu a lehkého průmyslu. Na seznam UNESCO byla univerzita a historické okolí města Alcalá de Henares zapsáno roku 1998.“

Městečko je to vskutku malé, malebné a pitoreskní, urbáč ovšem (v novějších částech města) stojí za prd. Většinou jdete jdete a na konci ulice dojdete ke zdi, která se dá obejít jen 50 metrů napravo nebo nalevo. A hlavně je všechno z cihel (z těch tu mají benzinky, obchody, papiry, lavice a pomalu i hajzlíky), takže se většinou člověk po cestě někde ztratí. Místní folklór asi. Jo ale Carrefour tak ten z cihel není, takže většinou člověk stane před ním. Strategie místní carrefour-mafie asi.

No a kromě milionu obchodů, bank, jedné velmi staré univerzity a nás dvou je tu velká spousta barů a barků. A ještě o něco větší spousta studentíků. Do centra Madridu se dá dojet asi za 50min vláčkem Renfe. Už jsme tam byly dvakrát – jednou na čumendo staré klasiky a podruhé na čumendo lokality naší letošní (celoroční!) atelierové práce. O výletcích až zase příště.

Pac a dvě pusy – nalevo a napravo (tak se to tu dělá, zvlášť někteří to tu rádi dělají)

Jóóó a víte čí jsou ty které nožky ponožky bačkůrky? Mmm..:))

^ Tak toto je naše zdejší Univerzita... ^

A zbytek atrium FA, noční Alcalá, my jakožto chicas churas a poslední - interaktivní výuka španělštiny :)